GNSS systémy

GNSS přijímače umožňují určovat polohu bodů pomocí signálů družic globálních navigačních systémů. V geodézii a stavebnictví se používají především pro měření souřadnic, vytyčování bodů a kontrolu polohy přímo v terénu.

Moderní geodetické GNSS systémy přijímají signály z více družicových systémů, například GPS, Galileo, GLONASS a BeiDou. Pro přesné měření se využívají také korekční data, která umožňují výrazně zpřesnit výpočet polohy oproti běžné satelitní navigaci.

Při použití technologie RTK lze v vhodných podmínkách dosahovat centimetrové přesnosti. GNSS přijímač tak může sloužit jako rychlý nástroj pro zaměřování i vytyčování bodů, jejichž poloha je definována souřadnicemi.

GNSS přijímač přijímá signály z družic a z jejich zpracování určuje svou polohu. Pro běžnou navigaci může být tato poloha dostatečně přesná, pro geodetické a stavební měření je však potřeba využít korekční data.

Při měření RTK přijímač porovnává přijaté družicové signály s korekcemi získanými z referenční stanice nebo prostřednictvím sítě korekčních služeb. Díky tomu lze v reálném čase dosáhnout výrazně vyšší přesnosti určení polohy.

Výsledkem může být přímo v terénu poloha bodu v požadovaném souřadnicovém systému. GNSS se proto hodí nejen pro zaměřování, ale také pro vytyčování bodů, linií a dalších prvků podle projektové dokumentace.

RTK (Real-Time Kinematic) je metoda přesného GNSS měření, při které přijímač využívá korekční data z referenční stanice nebo zítě referenčních stanic. Korekce umožňují průběžně zpřesňovat určení polohy přímo během měření.

Korekční data lze přijímat například prostřednictvím mobilního internetového připojení a služby NTRIP. Vhodná konfigurace GNSS systému pak umožňuje měřit a vytyčovat body s centimetrovou přesností bez nutnosti budovat vlastní základnovou stanici.

GNSS systém určuje polohu pomocí družic a je proto velmi efektivní při měření v otevřeném prostoru. Není potřeba přímá viditelnost mezi jednotlivými měřenými body, což výrazně usnadňuje rychlé zaměřování rozsáhlých území.

Totální stanice naopak měří pomocí optického zaměření a elektronického měření vzdálenosti. Je vhodnější tam, kde je potřeba pracovat v místech bez kvalitního GNSS signálu nebo kde je vyžadována přímá vazba mezi přístrojem a měřeným bodem.

V praxi se oba systémy často doplňují. GNSS může sloužit pro rychlé určení a vytyčení bodů v terénu, zatímco totální stanice umožní pokračovat v měření například v zastavěném prostoru nebo v místech zakrytých vegetací.

Při výběru GNSS systému je důležité zohlednit především požadovanou přesnost, způsob získávání korekcí, pracovní prostředí a způsob zpracování naměřených dat.

Pro běžné geodetické a stavební měření je důležitá podpora RTK, spolehlivý příjem družicových signálů, možnost komunikace s korekční službou a vhodný kontroler s měřickým softwarem.

Při práci v členitém terénu nebo v blízkosti staveb se vyplatí sledovat také odolnost přijímače, výdrž baterie, kvalitu komunikace a možnosti IMU. Ta u moderních GNSS systémů umožňuje měřit a vytyčovat také s nakloněnou výtyčkou.